Hypermobilita a život s ní bolí bolí bolí 

23.01.2017

O tom, když je té volnosti víc, než je zdrávo. O tom, když se ve 30 cítíte na 40. O tom, jak se k tomu správně postavit, když se tělo chová, jak špatně složené puzzle.

Hypermobilita

Všichni jsme toto slovíčku už asi slyšeli, když ne v souvislosti s tělem vlastním (ti veselejší), tak s těly v našem okolí. Co že to vlastně znamená? Hypermobilitu chápeme jako zvětšený rozsah kloubní pohyblivosti, více, než je fyziologický (přirozený či normální) rozsah pohybu. V praxi to znamená, že dokážeme přetočit palec, otevřít loket nebo se poškrábat všude, kde je nám na zádech libo. Hypermobilita je velice ošemetná věc, to, že nepotřebujeme drbátko, je pouze jedna z minima výhod. Hlavní nevýhoda je nejistota, nestabilita, velká pravděpodobnost blokády kloubu nebo žebra, bolest.

Hypermobilita podle příčiny vzniku

Jako skoro všeho na světě máme i velkého rozsahu v kloubech více druhů. Podle příčiny rozlišujeme kompenzační hypermobilitu. Ta znamená, že při omezeném rozsahu v jednom kloubu nebo segmentu se zvětšuje pohyb jiného kloubu nebo segmentu proto, aby kompenzoval nedostatečnost. V terapii je pak zaměřena soustředěnost na část omezenou a ta hypermobilní se při nápravě spontánně vrátí do normy.

Konstituční hypermobilita se vyznačuje zvětšením kloubního rozsahu nad normu ve všech kloubech. Záludné je, že příčiny jsou v tomto případě nejasné, víme však, že na změnách rozsahu kloubů participují hormonální změny. Co je výrazným číslem je 40% hypermobility u ženské populace s výrazným výskytem u mladých žen. Šance, že tedy ve svém okolí toto slovíčko zaslechneme, je poměrně vysoká. Tento typ bez zjevné příčiny je řešen symptomaticky, to znamená, že terapie se soustředí na zmírňování projevů.

Posttraumatická hypermobilita je souhrnně označována jako nestabilita, vzniká při poškození kloubního pouzdra a vazů.

Hypermobilita při neruologickém onemocnění. To je kapitola, kterou si rozebírat netroufám, neboť nejsem lékař ani fyzioterapeut.

Hlavní projevy, které na sobě pozoruji?

  • Bolí mě sedět.
  • Bolí mě stát.
  • Bolí mě dlouho ležet.
  • Často nedokážu svoje tělo udržet pod kontrolou, dostávám se do krajních poloh, které jsou bolestivé a následně místo bolestivé zůstává.
  • Časté blokády (krční páteře, bederní páteře, blokády žeber mezi lopatkami).
  • Křupání při nadechování.
  • Tvorba skoliotických míst v různých místech páteře.
  • Přetěžování některých obratlů a svalstva.
  • Koloběh blokád omezujících pohyb a následně zhoršujících hypermobilitu a to zpětně přináší další blokády....

Věřím, že s těmito potíži nejsem sama. U mě tyto vlastnosti "materiálu" jsou zjevné od malička. V posledních letech se plížily postupně, čas od času jsem odtrpěla týden se zablokovaným krkem nebo "houserem" tedy ústřelem v bederní části zad (odborně lumbago). Vše jsem vždy rozchodila, vycvičila, vykompenzovala, zahnala. Ovšem blokády žeber, ty už jsou velký pán. Zorganizují váš život do puntíku a nedají si říct. Trápím se jimi sedmý měsíc a teprve začínám vidět světýlko v tunelu. To světlo je odraz stabilizace trupu, denního cvičení a převzetí zodpovědnosti za svůj zdravotní stav.

Co mi opravdu pomáhá?

  • Brániční dýchání.
  • Stabilizace trupu.
  • Posilování hlubokých svalových struktur a stabilizačního systému.
  • Plavání (nejlépe v moři).
  • Rehabilitační cvičení v podpůrném závěsném systému, který tělu umožňuje mobilizovat vlastní síly bez velké zátěže kloubů.
  • Cvičit denně alespoň dvakrát (pravidelné cvičení pomáhá udržovat kloub ve správné poloze, zejména pak posilování svalstva a jako bonus snížíme riziko úrazu, zlepšíme prokrvení svalů a metabolismus kloubu: nakládání se živinami a odpadem).
  • Hodně rychle ráno "opustit košík", tedy neválet se po probuzení.
  • Chůze přírodou.
  • Mít kvalitní boty, co nekloužou.
  • Zdravá strava.
  • Překonávat se.
  • Nenechat se odbýt u doktora, že tím trpí každý druhý.
  • Hodně tvrdá postel, která nedá tělu možnost se propadat do matrace.
  • Dávat si pozor, když se pro něco otáčím nebo něco zvedám.
  • Hlídat si správný sed.
  • Gymnastika chodidel (posilování příčné i podélné klenby).
  • Cvičení podle vývojové kineziologie (podle motorických projevů dítěte v průběhu vývoje).
  • Nepřibírat!
  • Věřit, že bude líp.

Léčba (a teď trošku vážně)

Smyslem rehabilitace v případě hypermobility je stabilizace nestabilního segmentu těla. Pomocí čeho? Pomocí svalové funkce. Ano, staré známé zaprášené cvičení. Zaměřujeme se na cviky, které aktivují a posilují svaly v jejich stabilizační funkci. Vhodné pro cvičení jsou elastické materiály.

Držím Vám všem palce v kloubní jamce! Případné nápady a vyzkoušené rady či postupy vítám v komentářích.

Odborné pasáže čerpány zde:

KOLÁŘ, Pavel. Clinical rehabilitation. Praha: Alena Kobesová, c2013. ISBN 978-80-905438-0-5.